25. LYKKE LI - Wounded Rhymes
Nejen severský román, ale i severská muzika v současnosti docela boduje. Tahle mladá švedská krasavice to letos dokázala měrou vrchovatou, stejně jako třeba loni její krajanka Robin. Zrovna ta naše zaprděna malá kotlinka by se mohla právě tímto směrem obracet pro inspiraci. Je jich tam taky deset milionů, taky mají dost prapodivněj jazyk a přece to jde. Není to sice kdo ví jak originální a na zadek si z toho nesednete, ale poslouchá se to dobře a Follow the rivers je jedna z hymen letošního roku.
24. THE STROKES - Angles
Symbol celé minulé dekády, tehdy právě oni odstartovali zdánlivě nekončící příval jejich vlastních klonů. A tím jak těmhle pánům později začal postupně docházet dech, zase naopak vlastně předznamenali i pomalý úpadek scény, jejíž vznik odstartovali. Letos poměrně nečekaně vylezli ze záhrobí s touhle deskou, za kterou je tam většina kritiky zase obratem poslala nazpátek. Mě osobně ale baví a vlastně skoro víc než jejich dřívější věci. Žádná křečovitá póza a snaha to všem nandat. Člověk jednoduše cítí, že je to hraní zkrátka a dobře baví.
23. JAMES BLAKE - James Blake
Hned z kraje roku se objevil tehle opus od tohoto nenápadného mladíka, o němž jsem do té doby v podstatě vůbec nic nevěděl. Nicméně jsem přesvědčen, že do budoucna o něm ještě uslyšíme docela dost. Jedna z nejminimalističtějších a nejdrepresivnějších desek co pamatuju, která obzlášť je-li poslouchaná při zimních temných večerech může navodit lecjaké nehezké myšlenky. Zároveň v sobě má ale tolik citu, emocí a křehkosti, že vás v tu ránu odzbrojí a jen tak snadno jí z hlavy nedostanete. Velký zážitek.
22. LADYTRON - Gravity The Seducer
Kultovní formace, o jejíž existence jsem však kupodivu neměl až do letoška ani nejmenší tušení a objevil jsem ji vlastně jen díky jejich výběrovce, jež vydání téhle novinky přímo předcházela. Tam byl k poslechu, vedle hromady silně návykových starších songů, i singl z jejich nové desky. Na té si Ladytron dokázali udržet hodně slušnou úroveň z dřívějších dob a to i přes poměrně dlouhou pauzu, kterou si až do letoška uživali. Celkově nálada trochu potemněla, atmosféra lehce zhoustla a ne úplně vše se asi podařilo na stoprocent, nicméně tohohle návratu určitě nelze litovat. Na rozdíl od řady jiných.
21. M83 - Hurry Up, We're Dreaming
Další velké zjevení letošního roku. Tohle album působí na první pohled tak velikášsky a přeplácaně, že jsem ze začátku nebyl příliš jistý, zda je to celé vůbec míněno vážně. Ovšem už na druhý poslech tahle olbřími skládačka čítající dvacet dva dílečku začala docela dávat smysl a některé dílky se mi tak zažraly pod kůži, že je odtamtud asi jen tak rychle nedostanu. Tahle deska rozhodně letos vyčnívá a to nejen svým záběrem a snahou o koncepčnost, ale v neposlední řadě také odvahou jejích tvůrců, vyjít s tímhle na denní světlo a nedržet se ticíckrát omletých modelů, jako drtivá většina jejich kolegů. A vyplatilo se.
Kanadská písničkářka, a velká fešanda s hodně charakteristickým hlasem, Feist se letos konečně vrátila s nástupcem své předchozí veleúspěšné desky a více méně na ní taky přímo navazuje. Metals je sice o hodně intimnější a poklidnější záležitost, ale žádné převratné a dřívě neslyšené momenty od téhle desky nečekejte. Feist zkátka odvádí svůj standard, ale ten je holt natolik dobrý, že to pro tentokrát úplně bohatě stačí.
19. THE GO! TEAM - Rolling Blackouts
Deska která je až po okraj napěchovaná pozitivní energií a tak vyjuchanými věcmi, že mám při jejím poslechu, když jdu po ulici, chuť roztancovat všechny kolemjdoucí. Zaplať panbůh, že ne všichni se musí vyzpívávat a vyhrávat ze svých depresí, lásek a všeho toho balastu. Tahle partička se chce proste bavit a nehraje si na kdo ví co. A když už si teda vezme na paškál i ona zmíněná témata, tak aspoň s nadhledem. A to v dnešní době rozhodně není k zahození.
18. RED HOT CHILI PEPPERS - I'm With You
Zatímco na nich celej svět i lidi okolo mě ujížděl, ja si občas pustil Californication, ale vlastně mi tahle kapela toho nikdy moc neříkala. Jejich starý alba mě minuly, znám je minimálně a nic mě zas tak neláká to změnit. Novější tvorbu mám zase spojenou s tím nejhorším možným radiovým a televizním hypem. Po týhle desce jsem tak šáhnul v podstatě spíš náhodou a s o to větším údivem jsem zjistil, že mě fakt hodně baví. Když pominu ten jeden otravnej singl, co byl svýho času taky tlačenej všude, kde to jen šlo, tak se jedná o vyborný písničky, se skvělejma melodiema a hlavně jim to všechno po hrozně dlouhý době zase docela věřím. Pro mě jedno z největších letošních překvapení.
17. THE HORRORS - Skying
Skying je pro mě docela velkej oříšek. Některý věci na něm považuju za možná vůbec to nejlepší, co jsem letos slyšel. Pak je tam ale zase naopak celá řada písní, který mi buď něříkají vůbec nic a nebo mi i trochu lezou na nervy. Není úplně vyloučený, že přijde doba, kdy to do sebe třeba všechno zapadne. V tom případě by tohle album bývalo bylo žhavým kandidátem na desku roku. Nicméně jelikož se tomu zatím tak nestalo a nemůžu se prostě zbavit při jeho poslechu dojmu z jistý nesourodosti, dopadlo to takhle. To však nic nemení na tom, že by rozhodně nemělo uniknout vaší pozornosti.
16. CUT COPY – Zonoscope
Australští Cut Copy mě letos naučili, že není příliš moudrý desku zavrhnout hned po jejím prvním poslechu. Ten totiž u mě v jejich případě znamenal to, že jsem tohle album tak na půl roku zatratil a úplně ho pustil ze zřetele s tím, že mě vůbec nebaví a klepal jsem si načelo při čtení dost pozitivních kritik na něj. Čirou náhodou jsem se k němu ale docela nedávno ze zvědavosti vrátil a při dalším poslechu jsem měl hodně neodbytnej dojem, že ty písničky znám a že jako bych je snad často poslouchal. Těm potvorám, zdá se, stačilo tenkrát celkem málo k tomu, aby se mi uvrtaly v hlavě. Chytlavý věci s nádechem retra, který neurazí a celkem často překvapí hodně zajímavými motivy, které rozhodně mají nápad a šmrnc.
Žádné komentáře:
Okomentovat