Z Murakamiho se v posledních několika letech stala literární ikona, která jakoby zastupovala japonskou literaturu u nás, přičemž její ostatní představitele asi neprávem zakrývá. Na druhou stranu ale zároveň možná i řadu lidí naopak donutí se porozhlédnout i po těch ostatních. Patří dnes k dobrému tónu Murakamiho znát a jeho popularita již dosáhla takových rozměrů, že se zákonitě, jak už to tak v podobných případech bývá , začínají jako houby po dešti množit i lidé, kteří ho již mají plné zuby a považují ho za silně přeceňovaného autora. Bez problému se přidám k té konformnější většině, jelikož jsem si zatím užil každou Murakamiho knihu, která se mi dostala do ruky. Román
The Wind-Up Bird Chronicle zatím česky nevyšel, nicméně na západě je v různých žebříčkách řazen mezi to vůbec nejlepší od Murakamiho. V podstatě hned za i u nás nesmírně populární
Norské dřevo, které se nedávno dočkalo i podle mě velice slušného filmového zpracování. Právě s
Norským dřevem (a je to případ i většiny ostatních Murakamiho knih) sdílí tento román pro někoho možná až příliš mnoho společných prvků. Opět sledujeme osudy mladého japonského muže, který působí do značné míry jako outsider ve společnosti, která si docela potrpí na uniformitu a tak automaticky vzniká velice zajímavé napětí. To je okořeněno jakoby předem prohraným rebelstvím proti této společnosti, jenž je často symbolizováno bojem hlavního hrdiny o dívku, která taky zrovna úplně nezapadá. V případě
Wind-Up Bird Chronicle navíc Murakami přidává plnými hrstmi různé tajemné až magické prvky, o které jsme zůstali u
Norského dřeva ochuzeni, ale které jsou naopak hojně zastoupeny v dalších Murakamiho románech. Hrdina románu
Toru Okada se bez jakéhokoliv varování dostane do víru velice podivných událostí, na jejichž počátku jsou jeden zvláštní nevyžádaný telefonát jisté tajemné dámy a
Toruův zatoulaný kocour, jehož se
Toru rozhodne jít hledat. Následně nato má
Toru utrum se svým dosavadním až příliš všedním a nezajímavým životem a nestačí se divit, co že se to kolem něho děje a jaké podivné existence mu zničehonic vstupují do života a něco po něm chtějí. Právě tato nečekaná a bizarní setkání jsou většinou těmi nejlepšími momenty v celé knize. Ochuzeni nezůstaneme ani o, pro Murakamiho také celkem tradiční, exkurzi do ne zas až tak dávné kontroverzní japonské minulosti, která v jeho románech stále žije a nepřestává ovlivňovat jejich hrdiny.
The Wind-Up Bird Chronicle je poměrně rozsáhlý román, který ve velkém balení nabízí hojně všechno to staré, dobré a osvědčené, co mám na Murakamim rád, i když zároveň taky nepřináší nic zvláštního navíc, což ale příliš nevadí.
Žádné komentáře:
Okomentovat