Něco zajímavého vytvořit a pak si umřít. Tento trochu morbidní návod jak zajistit slávu svému dílu, byť většinou nedobrovolně, následovalo již odnepaměti mnoho umělců a zdá se, že to stále funguje. Jedním z nejaktuálnějších případů potvrzující tuto praxi, je právě švédský fenomén Stieg Larsson a jeho románová trilogie Millenium. Ta si s drtivou silou podmanila knižní žebříčky po celém světě a Švédi si tak mohou připsat další z mnoha zářezů na pažbě při vývozu svých kulturních výdobytků do světa, o Ikee nemluvě. Nabízí se samozřejmě otázka, zda by takový úspěch následoval i kdyby autor předčasně neskonal. Po přečtení první části trilogie se odvažuji říci že velice pravděpodobně ano. Larsson je brilantní vypravěč a jak už to v tomto žánru bývá obvyklé, autor na nic nečeká a čtenáře ihned vrhne do vroucího děje. Švédský novinář Blomkvist dostane přes prsty za to, že se pokoušel šťourat tam, kde neměl. Při své práci zkřižil cestu se švédským magnátem, jehož se snažil usvědčit z různých nekalých činností. Ovšem ne nadarmo se radí, že had se nemá dráždit bosou nohou a tak Blomkvist, jelikož nakonec není před soudem schopen dostatečně prokázat svá obvinění, odchází s ostudou, povinností zaplatit vysokou pokutu a odkroutit si čtvrt roku ve fešáckém švédském vězení. V tom mu do života vpadne výstřední stařík, jeden z bývalých kapitánů švédského průmyslu, jenž Blomkvita požádá o splnění velice bizarního a zdánlivě neřešitelného úkolu. Pokusit se objasnit vraždu, která se v jeho rodině udála před čtyřiceti lety a vrhla na její další fungování temný stín. Blomkvist nakonec nabídku neochotně přijímá a to ani ne tak kvůli velice lukrativním odměně, ale hlavně za slib přístupu k informacím, jež by mohly očistit jeho jméno a přeci jen zlomit vaz jeho protivníkovi. Během pátrání ve velice rozrostlé průmyslnické rodinně Vangerů vycházejí na světlo stále více překvapující informace a příběh nabírá na obrátkách. Napětí je dávkováno konstantně, ne jako u Dana Browna a jeho do omrzení opakujících se cliffhangerů. Po chvilce si zamilujete nejen všechny postavy, ale v neposlední řadě i samotné Švédsko, které pro našince působí takřka až pohádkově a to i navzdory nekalostem, které postupně vyjdou najevo. Stieg Larsson nezahlcuje čtenáře podružnými informacemi, téměř všechny části příběhu mají na sebe nějakou návaznost a vyprávění tak má neustále velice svižný spád, jenž vám téměř nedovolí přestat číst. Ve chvíli kdy by 98% autorů příběh s fanfárou ukončilo, Stieg Larsson pokračuje dál, aniž by knihu násilně natahoval a dál čtenáře válcuje až do velkého finále. Je radost číst tuto knihu, která sice nepřichází ve všech směrech s bůh ví jakou originalitou, ale zato z ní čiší čirá radost ze psaní a řemeslná zručnost, jež by mohli Larssonovi závidět leckteří jiní autoři bestsellerů. Těším se na další díly a jsem velice zvědav i na film podle této knihy (remake původního švédského filmu), o jehož hudební doprovod se postaral můj oblíbenec Trent Reznor.
Žádné komentáře:
Okomentovat