Častokrát narážím na názory, že Stephen King je jakožto nesoudný grafoman v některých svých knihách zkrátka a dobře k neučtení. Asi mi nezbývá než souhlasit. King vás zkrátka neochudí o nic a vytváří uvnitř svých románů nespočet minizápletek, které pro další děj mají jen minimální a často i vůbec žádný význam. Samy o sobě většinou nejsou tyto minipříběhy špatné, ale člověk se prostě nemůže zbavit dojmu, že jde jen o pouhou vatu, která ještě navíc narušuje tempo a otupuje napětí. Chápu, že někoho to může vyloženě dráždit. Já osobně jsem si na to už asi v podstatně zvyknul a nemám s tím žádný větší problém. Nicméně sám musím uznat, že když se mi dostane do rukou některá z Kingových povídkových sbírek, je to přeci jen rozdíl. Vata často odpadne, příběh má větší spád a napětí je o něco silnější. Odvrácenou stranou však může být to, že po přečtení Kingovy povídky jste hladoví a těžko se vám s oním příběhem loučí. Každopádně Kingovy povídky mají vždy něco do sebe. A ta jejich nejčerstvější sbírka nazvaná: Full Dark, No Stars mě potěšila obzvlášť. První povídka svou délkou připomíná spíše kratší novelu a zavede nás na americký venkov, do oblasti velkých farem dvacátých let minulého století a vypráví příběh farmáře, který se nemíní smířit s nápadem své ženy na opuštění jeho milované farmy a přesídlení se do města. Nejspíš asi tušíte, jak to vyřeší, nicméně podstatné je právě až to, co se bude dít později. Další povídka nám přiblíží svéráznou pomstu fiktivní americké spisovatelky, která se stala obětí znásilnění. Tato povídka se mi líbila asi úplně nejvíc, je to zřejmě nejnapínavější a nejpoutavější příběh v této sbírce. Třetí poněkud krátká povídka, lehce atypická zejména svým pro mě trochu nečekaným koncem-nekoncem, je svéráznou Kingovou variací na faustovské téma. A konečně poslední povídka nás má přesvědčit o tom, že někdy je dobré dát na svůj instinkt a nechat některé otázky raději nezodpovězené. Ačkoliv jak se to vezme. Všechny povídky mají společný motiv temnoty v lidských duších, která je často zdá se prostě neproniknutelná a pokud člověka ovládne zcela, není téměř pomoci. Ovšem naděje existuje vždy, tak jak tomu bývá téměř ve všech Kingových příbězích a tak i zde není černá úplně černá. Full Dark, No Stars je asi nejlepší sbírkou povídek od Kinga, kterou jsem zatím četl a nezbývá mi nic jiného, než jí všem vřele doporučit. Český vydavatel Kinga jí má ještě ve svých letošních edičních plánech, takže ideální dárek pod stromeček.
Častokrát narážím na názory, že Stephen King je jakožto nesoudný grafoman v některých svých knihách zkrátka a dobře k neučtení. Asi mi nezbývá než souhlasit. King vás zkrátka neochudí o nic a vytváří uvnitř svých románů nespočet minizápletek, které pro další děj mají jen minimální a často i vůbec žádný význam. Samy o sobě většinou nejsou tyto minipříběhy špatné, ale člověk se prostě nemůže zbavit dojmu, že jde jen o pouhou vatu, která ještě navíc narušuje tempo a otupuje napětí. Chápu, že někoho to může vyloženě dráždit. Já osobně jsem si na to už asi v podstatně zvyknul a nemám s tím žádný větší problém. Nicméně sám musím uznat, že když se mi dostane do rukou některá z Kingových povídkových sbírek, je to přeci jen rozdíl. Vata často odpadne, příběh má větší spád a napětí je o něco silnější. Odvrácenou stranou však může být to, že po přečtení Kingovy povídky jste hladoví a těžko se vám s oním příběhem loučí. Každopádně Kingovy povídky mají vždy něco do sebe. A ta jejich nejčerstvější sbírka nazvaná : Full Dark, No Stars mě potěšila obzvlášť. První povídka svou délkou připomíná spíše kratší novelu a zavede nás na americký venkov, do oblasti velkých farem dvacátých let minulého století a vypráví příběh farmáře, který se nemíní smířit s nápadem své ženy na opuštění jeho milované farmy a přesídlení se do města. Nejspíš asi tušíte, jak to vyřeší, nicméně podstatné je právě až to, co se bude dít později. Další povídka nám přiblíží svéráznou pomstu fiktivní americké spisovatelky, která se stala obětí znásilnění. Tato povídka se mi líbila asi úplně nejvíc, je to zřejmě nejnapínavější a nejpoutavější příběh v této sbírce. Třetí poněkud krátká povídka, lehce atypická zejména svým pro mě trochu nečekaným koncem-nekoncem, je svéráznou Kingovou variací na faustovské téma. A konečně poslední povídka nás má přesvědčit o tom, že někdy je dobré dát na svůj instinkt a nechat některé otázky raději nezodpovězené. Ačkoliv jak se to vezme. Všechny povídky mají společný motiv temnoty v lidských duších, která je často zdá se prostě neproniknutelná a pokud člověka ovládne zcela, není téměř pomoci. Ovšem naděje existuje vždy, tak jak tomu bývá téměř ve všech Kingových příbězích a tak i zde není černá úplně černá. Full Dark, No Stars je asi nejlepší sbírkou povídek od Kinga, kterou jsem zatím četl a nezbývá mi nic jiného, než jí všem vřele doporučit. Český vydavatel Kinga jí má ještě ve svých letošních edičních plánech, takže ideální dárek pod stromeček.
Žádné komentáře:
Okomentovat