Knihu polského spisovatele Mariusze Szczygiela - Gottland jsem měl vyhlédnutou poměrně dlouho dobu, ale do rukou se mi dostala teprve až v době, kdy se již o ní začalo u nás velice hlasitě mluvit a šly na ní chvály ze všech stran. Soudě podle jejího názvu jsem se zprvu mylně domníval, že se asi jedná o nějaký humorně laděný kulturo-obyčejo-cestopis, ve kterém jeho polský autor přináší jistě nespočet vtipných poznatků o České republice, jimž se pak doma v Polsku budou moci jeho krajané hezky z plných plic zasmát. Nicméně o to větší pak bylo mé překvapení, když jsem Gottland skutečně rozečetl. Vtipné historky o českém maloměšťáctví, provinčnosti a prapodivných zvycích malého národa za Krkonošema, který ne a ne vrátit čmajznuté Těšínsko, se rozhodně nekonají. Místo toho je čtenáři servírováno několik sond do životních příběhů známých a i méně známých Čechů. Namátkou Baťa, Kubišová, Baarová a nebo autor Stalinova pomníku v Praze. Jakoby mimoděk se na pozadí životních příběhů těchto lidí odvíjí onen autorův původní záměr, totiž zprostředkovat lidem v Polsku (a nakonec nejen jim) pohled na Česko a jeho obyvatele, který by nepodléhal zakořeněným stereotypům, jež o nás panují a které o sobě ostatně dost často a rádi sami úspěšně šíříme. Výsledkem je skutečně pozoruhodná výpověď o naší společnosti a kniha tak nejspíš právem vyvolala značný rozruch, díky němuž u nás autor vešel úspěšně do širšího povědomí. Což se potvrdilo vydáním jeho další knihy na české téma
Udělej si ráj. Gottland vítězí hned na několika frontách zároveň. Szcygiel vypráví příběhy svých hrdinů nesmírně zručně a poutavě (nedávno v televizi přirovnal svou techniku vyprávění ke striptýzu, kdy postupně odhaluje další a další časti oděvu a čtenáře neustále držet v napětí). Za zmínku jistě stojí také to, že ačkoliv mělo jít původně o edukaci Poláků, sám jsem se ocitl v pozici téměř nepoučeného čtenáře, pokud se jedná o životní osudy některých známých lidí v knize popisovaných a to se tedy nepovažuji za nějakého kulturního analfabeta. Nejpodstatnější ovšem je, že se Sczygielovi opravdu podařilo přinést velice zajímavý portrét české společnosti v několika minulých desetiletích a přitom vlastně jakoby mimoděk. Szczygiel nehodnotí, nekádruje, neporovnává ji s těmi ostatními a nevnáší tak do celku své subjektivní představy, které by ho deformovaly a znehodnocovaly. Zcela výstižné je tak asi hodnocení Gottlandu od Bohumila Pečínky, redaktora
Reflexu: „
Po přečtení několika kapitol pochopíte jedno: tu knihu by nemohl napsat český autor. Snaží se objekty svého popisu pochopit, aniž by je obhajoval.“ I na toto téma hovořil autor knihy v televizi, když přirovnal své bádání k práci entomologů, kteří také nijak nehodnotí zástupce hmyzí říše jež se jim dostanou pod ruce. Oni je jen studují a popisují, hodnotit je není jejich úkolem. Nezbývá než souhlasit.
Žádné komentáře:
Okomentovat