Larsson mě první částí jeho trilogie Millenium namlsal až nebetyčně moc. A to asi neměl dělat, jelikož laťku si tím pro příště nastavil až proklatě vysoko. A ač to říkám nesmírně nerad, se svým druhým pokusem zůstal pod onou laťkou až zoufale nízko. Ale tak hezky po pořádku. Příběh volně navazuje na předchozí dění a tak se opět setkáváme téměř se všemi charaktery, jež nám Larsson představil ve své minulé knize. Vše se znovu odehrává na pozadí života fiktivního švédského investigativního časopisu Millenium. Novinář Blomkvist a asociální kvítko/zázračná dívka Lisbeth Salander se znovu dostávají do víru silně turbulentního dění a i tentokrát si Larsson bere na paškál muže, kteří nenávidí ženy. Přičemž konkrétně se jedná o muže, kteří jsou namočeni do organizovaného obchodu s prostitucí. Záměr jistě dobrý. Zatímco největší pozornost si v minulé knize užíval Blomkvist, na řadu teď přichází Lisbeth. Larsson pro nás dokořán odhrne závěs, jenž zakrýval její minulost a pomůže nám pochopit, jak a proč se z ní stala tak prapodivná existence. Současně s tím, se stíny této její minulosti fatálním způsobem protnou s případem vraždy novináře, který pro Millenium pracuje na knize o prostituci. Tato kniha se má stát silně výbušným materiálem vzhledem k tomu, že v ní mají být veřejnosti odhaleni filutové, mezi jinými soudci, novináři, policisté a další vybraní pánové, kteří se na tomto odsouzeníhodném byznysu podíleli či podílejí. Světe div se, hlavním podezřelým z vraždy nepohodlného novináře se stane právě Lisbeth. A tak se z dívky, která je tak úzkostlivě háklivá na své soukromí, paradoxně stane osoba, o kterou se začne zajímat celé Švédsko, které hltá každou pikantnost, jež se na ní podaří vyhrabat. A že toho není málo. Blomkvist se jako správný kamarád od počátku téměř sám proti všem pouští do pátrání za její očištění. Zápletka to není úplně špatná, jenže to provedení. Téměř vše co jsem vychvaloval u předchozího příběhu jakoby se z Larssonova tušeného talentu vytratilo kdovíkam. Celou třetinu knihy se neděje téměř nic co by stálo za řeč. Lisbeth si zajede do Karibiku, kde luští matematické rovnice, pak si s ní doma ve Švédsku zajdeme na nákupy a sledujeme její celkem vzrušující milostný život. Současně s tím se ve Stockholmu hrají škatulata hýbejte se a lehce před polovinou knihy to najednou všechno bouchne. Autorovi zničehonic přeskočí a všechno zamotá tak zběsile, že se z toho nakonec opět vymotá jen za pomoci těch nejnudnějších klišé jež tento žánr zná. Napětí už se nekrájí, ale je ho potřeba hledat pod mikroskopem, vaty má najednou Larsson na rozdávání a příběh často zabředává do popisu naprostých zbytečností. Každý nový zvrat vyvolává při nejlepším povzdech, v horším případě lehký úsměv. Muž který nenávidí ženy by asi mohl prohlásit, že je to všechno tím, že Blomkvist nedostal takový prostor jako minule a vše se točí hlavně okolo Lisbeth. Jenže po dočtení knihy je jasné, že v tomto případě je totálně nefunkční celá kostra knihy, která postrádá smysluplnou výstavbu. Zatímco minule příběh od začátku plynul a s každou kapitolou gradoval až k úplnému závěru, tentokrát se dá schéma vyjádřit asi takto: Nuda, pak blázinec a na závěr neodbytná otázka– nemělo tu náhodou být nějaké finále? Závěr je chabý jako obstrukční projevy českých poslanců a polehčující okolností snad může být jen to, že na dění zřejmě přímo navazuje poslední třetí část trilogie. Třeba si tu sílu tedy Larsson nechal až nakonec, kdo ví. Nicméně tahle část se mu skutečně příliš nepovedla a v podstatě jen těží z předchozí knihy a z toho, že čtenáře prostě zajímá, co se bude dál dít s jeho oblíbenými postavami. Trochu to připomíná současné kapely, jež zazáří se svým debutovým albem a všechny další placky jsou jen zoufalými pokusy navázat dál. Jenže to vyjde málokdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat